Jak přijít o nervy snadno a rychle

Modifikování Stalkera občas dokáže být celkem příjemnou kratochvílí – zvlášť tehdy, kdy několik dní přemýšlíte nad nějakým zlepšením a pak ho nakonec zdárně realizujete. Stejně tak se ale podobná snaha mnohdy může zvrtnout do situace, kdy máte sto chutí překlopit stůl, vyrvat si všechny vlasy z hlavy a v hrůzunahánějícím běsu odjet jenom v trenýrkách na Sibiř bojovat s ledními medvědy. Zvlášť v případě, kdy jde o úpravy Clear Sky. Původně jsem sice chtěl napsat novinku týkající se DMP pro Stín Černobylu, kterou už mám nějakou tu dobu rozepsanou, ale holt člověk míní, Zóna mění. No tak teda do toho…

To, že je Clear Sky nestabilní, není jenom z prstu vycucaný internetový meme, ale holá skutečnost. Den co den se divím, jak se tuhle hru vůbec povedlo dostat alespoň do fáze, kdy šla nainstalovat. Nejvíc se ale divím tomu, že i přesto, kolik nervů mi tenhle výtvor vzal a kolikrát jsem u jeho modifikování chtěl spáchat harakiri rozbitým hrnkem, tak jsem se nějakou zvláštní silou přeci jen odhodlal zapracovat na nové verzi DMP. "Většinu toho stejně mám hotovou, tak co by se zrovna teď asi tak mohlo stát?", pomyslel jsem si. Ostatně v prvopočátku mělo jít "jenom" o náhradu modelů zbraní za detailnější. Pak se k tomu nabalila náhrada modelů postav. Ta už sice byla o něco složitější, ale člověk by se neměl bát přijmout výzvu. Sáhnutí na Clear Sky ovšem není o překonání jedné výzvy, nýbrž o překonání celé série výzev. O překonání pět metrů široké a tří metrů hluboké odpadní jímky plné věcí, kterým by se každý soudný člověk rozhodně měl chtít vyvarovat. No a stejně se vždycky najde idiot, co kašle na varování a tu hlavu do těch sra… nepěkných věcí ponoří. Proč? No to je mi otázka…

Náhrada modelů probíhala v rámci možností tak nějak snesitelně. Hra samozřejmě častokrát spadla, ovšem vždycky byl v logu důvod, díky kterému pak daná chyba šla opravit. Jak plynul čas, napadlo mě zbavit se kromě spousty starších a stále se vyskytujících chyb i několika dalších otravných nešvarů. Jako první přišla na řadu redukce cen, které si účtovali průvodci za přesun do jiných oblastí. Kvůli původně nastaveným cenám se těžko našel někdo, kdo by podobných služeb využil (byť je to dobrá myšlenka). Ceny za přechod jsou proto nově sraženy asi na desetinu původní hodnoty. Jenom pro představu: za přechod od Sidoroviče k Valeriánovi si průvodce dřív žádal asi tři stovky, nově stačí něco málo přes dvacet rublů. Přechod z Agropromu do Kordonu by dřív vyšel na necelé tři tisíce, teď na zhruba tři stovky. 

Další část, která dovedla pěkně otrávit nejednoho hráče, bylo placení banditům za přechod ze Smetiště do Agropromu. Nebyl by to problém tehdy, kdyby banditi hráče neobrali rovnou o všechny peníze, co má u sebe, a že k tomuhle oseru navíc dojde vždycky, co se k nim přiblíží. Pokud tohle hráč ví a kolem banditů projde třeba s pětistovkou na účtě, nic moc se neděje. Potíž je, když ta zakuklená svoloč sebere kupříkladu dvacet tisíc, které si hráč škudlí prakticky od prvotního spuštění hry. Suma za přechod ale není nikde přímo definována a pro autory bylo naskriptování byť i té nejprimitivnější kontroly hráčových financí zřejmě nepřekonatelnou překážkou. Postupem ve hře sice naštěstí dojde k obsazení obou přestupních cest Povinností, ale na to si hráč musí nějakou dobu počkat. Nakonec i tohle se ale povedlo tak nějak redukovat.

Jedna z úprav si vyžádala spuštění nové hry, abych se ujistil, že všechno funguje tak, jak bylo v plánu – konkrétně šlo o opětovnou aktivaci beden na výbavu v jednotlivých stanovištích, které jsem v tehdejší verzi modpacku musel znepřístupnit proto, že se v nich dokola generovalo enormní množství výbavy. Opět další vynikající myšlenka, na kterou se dá přijít výhradně po vypití pěti cisteren vodky. Po doběhnutí k bedně a ujištění se, že se v ní tedy žádná volně dostupná výbava neválí, ale přesto jde použít, jsem si hru uložil a po nějaké době chtěl stávající pozici načíst. Hra ovšem těsně před dokončením nahrávání spadla a log, ze kterého by se dalo něco vyčíst, zel absolutní prázdnotou. Parádní situace – o to více s přihlédnutím k faktu, že stávající rozehrané pozice šly načíst všechny bez sebemenšího problému.

Došlo tedy na klasickou zdlouhavou cestu, a to k postupnému odstraňování všech nově dodaných skriptů… což opět s ohledem na to, že jsem přidal ještě navíc poměrně robustní AI pack, zajišťující lepší chování postav (léčení se během boje, obírání padlých protivníků, vybírání lepší zbraně a tak podobně), mi vzalo veškerou chuť v práci dál pokračovat. Po zhruba dalších třiceti zkušebních rozehrání a vyslechnutí si Lebeděvových proslovů jsem ale na vadný skript přišel (což ale neznamená, že jsem byl zároveň schopen pochopit, proč hra spadne v nově rozehrané hře, ale ne po načtení stávajících pozic). AI balík tedy musel z kola ven.

Testování tak celkem zdárně probíhalo dál až do Rudého lesa. Po nalezení prostorové anomálie vedoucí k Lesníkovi a skoku do jejího nitra ale hra vytrvale padala a já neměl sebemenší ponětí, proč tomu tak bylo. Log v sobě opět neměl ani tečku, takže se nedalo ani od čeho odrazit. V tomhle okamžiku už nechybělo moc a k onomu v úvodu zmíněnému překlopení stolu by vážně došlo. Zároveň už ale nebylo co ztratit. Jenom ze zvědavosti jsem proto z útrob harddisku vylovil vážně starou verzi modpacku z března roku 2016 a dodal do ní všechno vyjma složky se skripty. Pár pádů sice ještě nastalo, ale ty nesouvisely s ničím důležitým a jejich oprava byla dílem několika minut.

Takže pády se nakonec vyřešit povedlo, to je dobrá zpráva. Jenže pořád jsem nevěděl, co na mě bude čekat u anomálie v Rudém lese. Po několika hodinách dalšího testování a rychloprůchodu do lesa jsem pln obav proskočil onou prokletou anomálií a… světe div se, hra pokračovala dál. Akorát se ozvala ohromná rána. To z toho, jak velký kámen mi spadl ze srdce. Další DMP pro Shit Clear Sky tedy vyjde.

Ale bylo to jenom o vlásek.